Časoprostorový úval

sděleno v přímém napojení, seminář 15.12.2012

Ludmila Kozáčková, www.amezdas.cz

textový přepis stejnojmenného videa, v redakční úpravě

© Ludmila Kozáčková

Setkáváme se v čase, který každý člověk, který se zajímá o duchovní věci, pokládá za důležitý. Blížíme se směrem k 21. prosinci a opravdu není zapotřebí vnímat toto datum s jakoukoliv obavou. Potvrzuji, že všechny programy, které děláme a vše, co je mi ukazováno, svědčí o krásném průběhu. Nebezpečí tu vždy hrozí a vždy hrozila, ale pomoc Boží tady je. Kdyby pomoc Boží nebyla, Země by již neexistovala ani v minulém století.

  S pomocí Boží se Země dožila tohoto dnešního data a Bůh ji nechystá, nepřipravuje žádná muka, ale připravuje jí krásný přechod do jiných skutečností. Protože duch Země, duše Země již sténá a v této realitě taky nemůže žít. Takže ani Země samotná se transformace nebojí a touží po ní.

  Kolem 21.prosince, jak jsem již na přednáškách seminářích upozorňovala, má dojít k překrývání časoprostorů. Nevíme, ve kterém okamžiku to překrytí časoprostorů nastane, ale podle původního astrálního plánu, podle původního nastavení by do Země začal pronikat zánik. Vznikla by vlna a realizace programu zániku Země a zneuctění člověka, podmanění si člověka. Protože v tom okamžiku, kdyby tam nebyly ty vysoké sféry, které by se zároveň také stočily nad Zemí, Země by byla nechráněna a také lidstvo by bylo nechráněno. Ale to, co se děje, je, že dochází k propojení i s těmi vysokými sférami, a tudíž v tom určitém okamžiku všechny časoprostory všech sfér zůstanou propojeny v jedné přímce.

  My nevíme, jestli to nastane toho 21.12., protože oni jenom věděli, že o tomto datu budou propojeny pouze astrální sféry se sférami hrubohmotného vesmíru, a případně některé ty vyšší, meziplanetární. Ale oni v tom programu tenkrát, když viděli to ukončení toho logického třídimenzionálního kalendáře, neviděli ty vyšší sféry, protože nic o Kristu nevěděli a nic nevěděli o transformačním programu.

 Mně je to ukazováno tak, že by to mělo být kolem toho 21.12., já říkám kolem, protože od té doby již došlo k určitým posunům v časovém pásmu, takže toto datum 21.12. dnes již nemusí odpovídat vzhledem k zásahům Vysoké Galaxie a z andělského a archandělského duchovna do časového pásma a do dráhy Země,... takže říkám, ta událost, která se původně měla k tomuto datu vztahovat, se týkala propojení časoprostorů astrálních a zemských hrubodimenzionálních sfér. A tam by tedy opravdu hrozilo nebezpečí, protože v tom okamžiku, když jsme propojeni, jsme zranitelní a kdokoliv z astrálu by na nás mohl velice snadno začít útočit.

  Podle jedné starověké mytologie má údajně 21.12.2012 sestoupit do Země bůh války, duch války. Někdo interpretuje toto datum v tom smyslu, že sem sestoupí světlo, někdo zase, že přijdou nějací naši stvořitelé. Ale v podstatě já to vidím tak, mně je ukazováno, že tam bylo nebezpečí, že bychom byli naprosto vydáni na pospas. Nebyli bychom si schopni vyvinout žádnou ochranu a obranu vůči tomu, ani duchovní lidé. Protože by byl napaden celý prostor Země. Ten duchovní člověk by jedině mohl být nějakým způsobem vytržen z těchto hrůz. Takže to možná byla někdy nějaká alternativa, že duchovní lidé aby tomuto unikli, by byli vytrženi někam jinam.

 Je mi to ukazováno tak, že tato situace propojení a překrytí časoprostorů je využívána k zahájení transformace celého vesmíru. Tím, že se vlastně nad ty nízké časoprostory napojí ty vysoké a otevřou se. A ty vysoké mají úžasnou sílu. A na Zemi je božská hmota, to je hmota naší Země a našeho těla, která má božskou kvalitu.,

 Takže tady toto datum (21.12.2012), plus mínus nějaký den, nebo týden, je tedy počátkem toho časoprostorového úvalu, jak mi oni říkají., že je to úval časoprostorový, že to nebude jen jeden okamžik, ale že to bude časoprostorový úval, kdy lidské vědomí se bude propojovat s vědomím všech zemských civilizací a také s civilizací Slunečního Kosmu, také samozřejmě i sluneční dráhy. A bude se to dít na mystické úrovni. Budeme samozřejmě vnímat toto propojování svého vědomí se svými rodinami, které jsme v těch minulých civilizacích měli, nebo které jsme měli v předešlých inkarnacích. Takže vše je to k oslavě, vše je nádherné a k díkuvzdání Bohu!

 Díky tomuto prodloužení času a časoprostorovému úvalu, můžeme hlouběji pocítit lásku k bytostem, se kterými jsme se setkali a v paměti je nemáme, protože si pamatujeme jenom bytosti z tohoto života a některé již také ne. Již během tohoto časoprostorového úvalu se díky propojování dostává lidský duch do určitého vytržení. Protože podle svojí duchovní úrovně, jakou jsme již dosáhli, když tady tyto časoprostorové sféry jsou otevřeny, se my magnetizujeme, takže každý jsme přitahován k té sféře, jejímuž duchovnímu stupni odpovídáme. S touto sférou během časoprostorového úvalu začneme také komunikovat. Možná někteří jen intuitivně, ale to propojování tam začne.

  K té konvergenci času a časoprostorů již tedy došlo 21.12. minulého roku. Je to pomalý proces, to bychom nezvládli, kdyby se to tak rychle natočilo. To znamená ona byla vyhlášena a ty dráhy se již začaly přepojovat a nastupovat od 21.12. minulého roku. Ony se začaly překrývat, do určité míry jakoby otevírat, prosvěcovat, zprůhledňovat, ale k tomu úplnému otevření má dojít až

během tohoto časoprostorového úvalu.

 A my jsme se sešli dnes 15. prosince (2012), abychom udělali duchovní přípravu na tento časoprostorový úval, vzdávali díky a úctu Kristu, propojovali se s anděly, archanděly a všemi vysokými duchovními světy, zejména s Vysokou Galaxií.

  A mám pro vás úžasnou zprávu: Jak jsem se již vyjádřila k tomu minulému datu minulý rok, kdy jsem řekla, že mi bylo ukázáno, že vlastně od toho momentu již máme stále vánoce a velikonoce. Protože všechny ty události již byly pro Zemi otevřeny, aby si je lidé připomínaly, a ne aby tedy čekali jenom na velikonoce a jenom ve velikonočním období prožívali velikonoční mystérium, potom aby čekali na vánoce a tam prožívali vánoční mysterium, potom aby čekali na svátek Svatého Ducha, aby prožívali mysterium Svatého Ducha. Ale ono to vše je již propojeno a člověku ty plody, ty dary těchto svátků, které se váží k působení Krista na Zemi i ve vesmíru jsou dávány najednou a zatím časově neomezeně, abychom je užívali hojně, dosyta, aby naše duše do nich byla ponořena.

  Nyní tedy dochází k tomu, že najednou bude opravdu propojení časoprostorů do nultého bodu, kdy z vesmírného hlediska skončí čas. U nás ale ještě bude pokračovat.

  Když se blížíme k časovému úvalu a budeme jím procházet, vidím, jak se metrický čas zkracuje. Je to jako když vidíte strom, který má stín, vrhá stín, a on se zkracuje, zkracuje… jako by se vracel směrem k poledni, až nebude žádný stín. Stín, který vidím se zkracovat ke „ kmeni stromu“, tak to je ten metrický čas.

Jsme tedy v období, kdy očekáváme, že ten metrický čas se dostane k bodu toho růstu. Je to bod nula ale zároveň bod růstu. Jinak by to byl bod nula, byl by to bod smrti. Proto je mi to také ukazováno v symbolice toho stromu, protože strom je symbol života, je to symbol růstu. Takže ten metrický čas se vrátí k tomu bodu, který je zároveň bodem růstu, bodem nového počátku, kdy vyšlehne ze Země úžasný pramen síly skrze duchovní Boholidi, tedy skrze duchovního člověka,  skrze ty, které duchovno nazývá Bohočlověk, Boholidé, a vystoupí propojen s Bohoandělem a s Kristem.

  Ale vyjde to ze Země, protože nejprve Kristus koncentruje sílu do člověka a do Země.

A díky této koncentraci a koncentraci andělských a archandělských sil vyšlehne úžasný plamen a propojí takovou nádhernou osou všechny ty časoprostory pro transformaci celého vesmíru a celého Jsoucna. A tam, v tom světle, v tom úžasném vzplanutí té planoucí osy......., ona se vlastně vytvoří osa vesmíru, která ale vyjde ze Země, vytvoří se také nová osa Nové Země, která se v tom okamžiku stane středem vesmíru a středem Jsoucna, protože Amezdas – Země Nová , to je centrála, to je Nové Nebe Krista. Je to také nový domov Vysoké Galaxie a samozřejmě nový domov duchovního člověka. A ona se má potom rozšiřovat. Ta Vysoká kvalita Země, která je do Země vložena, tak v budoucí epoše kosmu se má rozšiřovat dál a dál.

  A dochází tedy k tomu, že zemská osa se má točit doleva. Jelikož v tomto určitém okamžiku k tomu dojde, tak jak jsem několikrát oznamovala to přeskupování planet Slunečního Kosmu, i meziplanetárních sfér, že se tedy již přeskupují v jemnohmotných drahách a mění formaci, tak v tom okamžiku v tom časoprostorovém úvalu, kdy k tomuto dojde, tak dojde také k napojení a ke stabilizaci os těch ostatních planet vůči Zemi (planet celého Slunečního kosmu). Kdy Novým Sluncem Slunečního kosmu se má stát Země. A její zář, její teplo bude Světlo Kristovo.

 Nemohu tady toto přesně časově určit, protože ten čas v dimenzi D tady pro toto již nemá pojmenování, protože mluvím o jemnohmotných jevech, o jemnohmotných událostech a o duchovních událostech. Proto také je to záchrana pro Zemi, protože kdyby nedošlo k propojení s vysokými sférami a k tomuto výšlehu, ke kterému má dojít (já doufám, že mi to bude oznámeno), hrozilo by Zemi zalití oceány. Protože v této alternativě, že se vše propojí Božským výšlehem, tím Kristovým, tak ta Země, jako ta planeta, která je v centru, dostává úžasnou záchranu, protože já již asi měsíc vidím zvedat se dna oceánu. Je nějaký proces na dně mořských oceánů, a vůbec v Zemi, kdy tam dochází ke chvění a je to asi měsíc nebo dva, kdy vidím, jak se to mořské dno šikmo zvedá nahoru jako možnost. Je to všechno pod kontrolou, ale alternativa zaplavení všech kontinentů tady byla.

 U možnosti zaplavení těchto kontinentů někdy je alternativa, která se má realizovat jako záchrana. Je to jemnohmotný element vody, který známe jako Diamant z pásu Panny Marie, který vlastně transformuje tu vodu, kterou my známe jako ten hrubohmotný základní životní element, do té rajské vodní buňky. Protože ona je to vlastně voda. Já říkám, že je to geniální buňka, ale základem života je voda. Ale v tom vysokém duchovním pra- prarajském je to prostě jinak. Takže ona je to ta základní prabuňka (jak já říkám pra- pra prarajská, ale zároveň je to vlastně pra- rajská buňka vody, ten základní element vody, který člověk dostal.

  To znamená, že my zároveň s tímto diamantem dostáváme vodu a oceán také pod kontrolu, a dostáváme je tedy pod transformační kontrolu.

  I když jsem tedy mluvila o zvednutí oceánu, jak říkám, mně nebyla svěřena žádná role proroka katastrof. Já mám informovat o programu Krista, o Jeho transformačním programu, o Jeho milostech, o Jeho působení a o Jeho darech, které člověku pro transformaci dává.

  Jestli se stane, že určitá část lidstva nebude schopna přejít alespoň do určité té transformační zóny, tak by možná nějakou katastrofu prožila, ale to já říkám jenom rozumově. Protože všechno to, co já říkám, je stále dar Boží, protože On nerozhodl o tom, že to tak bude. On mně to vždy třeba jako nebezpečí ukáže, abychom se za ty lidi více modlili. Protože, když si člověk uvědomí, že může někomu hrozit nějaké nebezpečí, tak pro něho začne více pracovat.

Tady nejdůležitější je, abychom my měli takovou lásku a vyvinuli takovou lásku, abychom si do svého srdce a do svého Stromu Života prostě vzali všechny.

  Čím více lidí toto udělá, tak tím více je možná i ta verze, ta alternativa, že nemusí být žádné katastrofy pro nikoho, aby je někdo vědomě prožíval. Že my se nemáme zabývat tím, abychom stále přemítali, jestli je možné, že tamto se stane a nebo tamto se stane…a pořád o tom diskutovali a přemýšleli. To stejně k ničemu není.

  Jestli chceme, aby se nic zlého nestalo, tak je lépe neztrácet čas a nezabývat se tím. A ty lidi milovat a pracovat pro ně i s tím, že je opravdu občas nám nutno připomenout, že to není jenom tak, že Boží Soud tady je, že budou otevřeny časoprostory, a že každý půjde tam, kam bude přitahován. A jestliže je někdo přitahován k astrální sféře, která tady má naprogramován zánik Země a velký chaos, který může potom v důsledku také vyvolat různé katastrofy, tak ten člověk se sám do té reality vtahuje. Sám, ne, že my bychom mu sdělovali nějaké proroctví, (protože Země prochází katastrofami odjakživa. Prostě tento vesmír je plný katastrof).

 Takže zase jenom lidem říkat „Dívejte se na televizi, zpívejte si pěkné písničky, choďte si meditovat a všechno je v pořádku“, tak to také nejde, protože nemůžeme si lhát.

Je to stejné, jako předtím, než se Titanic potopí, když kapitán ví, že se Titanic potopí, tak bude lidem říkat: „Nic se neděje, tančete, prostě nic s tím nenaděláme“. To také tak nejde, protože Bůh je Milostivý a On naslouchá do poslední vteřiny. I v té poslední vteřině, kdy je již rozhodnut, že něco nechá běžet, tak to může zvrátit.

  A síla naší modlitby je právě ta síla pochopení našeho vztahu a Boha, že je to Otec a Matka.

Otec a Matka se nechají obměkčit. Pochopí, že dítě se změnilo opravdu na i na tu poslední chvíli a zadrží výchovnou ruku, nebo tu ruku, která může zadržet něco zlého.

  Bůh nám dává pořád svobodnou volbu. To nejde do lidí, kteří konají zlé, napumpovat násilně myšlenky, vymýt jim mozek a dát tam jiné myšlenky. Bůh zachází s každou bytostí jako s dítětem Božím, respektuje ji, respektuje její samostatnost. Taková bytost by jinak potom byla robot. Bůh toto u nás všech tedy respektuje, ale musí chránit řádem vesmír i bytosti vesmíru.

  Vše se zprůhlední a všichni pochopí, že člověk, který má jedovaté energetické výšlehy, by zničil nějakou krásnou sféru, že tam nemůže jít. A že ten člověk tu informaci pro to svoje probuzení a uvědomění, a třeba i nějaký ten otřes Božího soudu ve své paměti bytosti, když potom se dál někde bude vyvíjet, musí dostat. Protože jinak by zase potom začal někde na nějaké planetě a zase by se prokousával tím hrozným ateismem nebo černou magií a bylo by to kolem dokola.

 Takže i on takový otřes, to ukázání lidem, kteří po celý ten inkarnační cyklus se Bohu vysmívali, říkali: „On neexistuje, já si mohu dovolit toto dělat, neexistuje ten nejvyšší Bůh, budu vyznávat nízká Božstva, která mi budou pomáhat“. Pokud lidé mají tady toto prožít, nemá to být tím strašlivým trestem, ale má být výchovným ukázáním „podívej, toto je tvůj výsledek, to je výsledek celého tvého namáhání“.

 Tato doba je doba sklizně. Každý sklízí, co zaséval myšlenkami a svými pocity… A člověk si to sklízí a má se z toho ponaučit. Ale ne tak, aby byl potom vržen do nějakého hrozného ohně, a tam úpěl, ale tak, aby si to zapamatoval, aby to uviděl. Protože pak by se s ním nedalo jinak zacházet než opravdu potom nějakým tím přísným trestem, opravdu přísným.

  Ale vzhledem k tomu, že Kristus změnil podstatu zla v nemoc, tak tady toto výchovné je možné. Ono to začne fungovat již teď, ale hlavně tato změna má fungovat v nové epoše kosmu. Tam to má již být velmi zjevné.

Takže toto je pro nás čas modlitby za tyto lidi. Protože i když jim bude dáno třeba uvidět a prožít, ke které sféře oni jsou přitahováni svým stavem, a kam by tedy měli jít, tak pořád je tady síla lásky a modlitby. A tu jsme dostali díky Oběti Krista na kříži. Bůh modlitbu za druhého vyslyší.

Kvůli tomu umíral Boží Syn na kříži, aby člověk dozrál do tohoto stavu, kdy bude prosit za každého, i za ty, kteří mu ubližovali. Tam je to nejhodnotnější. Ne rozumově, že si řekneme :„Ono by to tak mělo být. Protože když si rozumově řekneme: „ Ono je to tak vlastně správné. Měl bych se tak začít modlit“ a začneme ty myšlenky vysílat, tak to sice také k Bohu dojde, protože je to velmi dobrá rozumová modlitba, ale pokud člověk opravdu v sobě pocítí vůči těm lidem sesterství, bratrství a mateřství a niterně mu záleží na osudu těch bytostí, tak potom je to opravdu modlitba. Protože modlitba je vždy niterná, ať je krátká, ať je vteřinová nebo hodinová.

Modlitba je vždy niterná, to je rozmluva s Bohem. Bůh ji nemůže slyšet, než když splňuji podmínky svojí vlastní očisty a podmínku lásky k Němu a lásky k tomu člověku, za kterého prosím.

  Jestliže prosím za sebe, tak mohu opravdu dojít vyslyšení, ale v případě, že modlitbu vznáší člověk, který svůj život dává Bohu, a to uzdravení či vyřešení problému použije k tomu, že bude lidem více pomáhat; ne, že jenom dostane nějaké vyřešení problému nebo uzdravení.

  Blížíme se k období, kdy se otevře časoprostorový úval. A dnes je 15.12. A protože ty vánoce stejně již máme skoro rok od toho 21.12. minulého roku (jenom naše duše je zvyklá se jimi zabývat a je prožívat jenom prostě v tom určitém období), tak je nám dáván dar, že dnes k tomuto setkání přicházejí naši drazí, tzv. zesnulí rodinní příslušníci, přátelé.

 A přicházejí také i z tohoto života ti, se kterými se milujeme, nebo kteří milují nás a my o tom nevíme anebo ti, které my milujeme a oni o tom neví …nebo se přátelíme nějakým krásným vztahem … tak jejich duše, protože duše se může pohybovat, tak ony jsou napojovány.

  A ti, kteří tzv. odešli a ještě nejsou inkarnováni, tak jsou tady; přicházejí. Jsou tady shromážděni.