Image

 

Láska Kristova

Je úchvatný plamen

do modra zbarvený

A celý svět i nebe i vesmír

V něm hoří – hoří – hoří

 

Božena Cibulková: Chvalozpěv lásky

 

Image

 

 

 

 

 

 

 

                      Transformace vesmíru

Oznámení přípravné etapy na transformaci Vesmíru

 

Dne 13.9. 2010 ve večerních hodinách jsem přijala aktuální informaci, že s transformací Země vstupuje do realizace již také dříve oznámená transformace Vesmíru. Základní koncept transformace Vesmíru je změna kódu jeho genezí, proměn i zanikání. Od 13.9. 2010 nastává přípravná etapa transformace  Vesmíru změnou kódu tajemství čísla sedm na  kód tajemství čísla 8. Den zviditelnění – prožití této transformace není člověku doposud přesně sdělen.

Sedm vesmírů do sebe vložených a vzájemně propojených i oddělených různými prostorovými zákony, které tvoří dnešní Vesmír, se rozšíří vznikem nového vesmíru. Vznikne tak Vesmír s kódem mystéria čísla osm. Mysterium čísla osm je spojeno s Mystériem Oběti Krista – oběti Člověka – oběti prvního stvořeného Anděla.

(Téma transformace Vesmíru je velmi náročné a vzhledem k tomu, že na tento web přicházejí lidé s různou úrovní vědění, nelze ho zatím nevymezené veřejnosti prezentovat. Tomuto tématu se mohu věnovat hlouběji ve svých kurzech – seminářích, nicméně podstatné informace budu na tomto webu oznamovat, tuto stránku budu doplňovat a rozšiřovat).

  

„Starý“ dnešní vesmír v kódu čísla 7

podle Boženy Cibulkové

Vznik dnešního vesmíru, hmota vesmíru

Sedm  dnešních hlavních existenčních úrovní – říší Galaxie

 

Vznik vesmíru, hmota vesmíru

Vesmír je pro nás dosud zahalen  tajemstvím. Jeho „klíčovým kódem genezí, proměn i zanikání je tajemství čísla sedm a jeho variant –“  Vesmír je „sedm vesmírů do sebe vložených a vzájemně propojených i oddělených  různými prostorovými zákony.“  Tyto zákony jim umožňují existenci v samostatných světech, které jsou  „seskupeny volně “ a nebo jsou „sevřené v galaktické soustavy útvarů spirálových, diskových, kruhu i bez ohraničení –“

Silové a látkové vzorce“ Vesmíru „ jsou programovány dynamikou evoluční vlny i konstantami určenými jednou provždy za cíle věčnosti –

 

Záhada padlého anděla a rozbití duchovního vesmíru

Vesmír splývá a je neoddělitelný od nevysvětlitelných záhad velkého padlého anděla. Tato bytost stále zahalená do tajuplnosti a skrývající se před člověkem za tvary hmoty, způsobila v pradávném pradávnu nepředstavitelně velkou a strašnou katastrofu. Zneužitím funkce velmi vysoké i tvořivé moci i sil jí svěřených rozbilo se a přímo roztříštilo překrásné tvarové jsoucno, které lze nazvat duchovní vesmír.

Vznikl chaos- určitá část tohoto jsoucna i s jeho kvalitami byla vyvržena do temného prostoru  předhmotného, jehož energie byly v chaosu neschopny vydávat životodárné záření a tvořit kódy pro zákonitost a organizaci.

 

Vznik hmoty a hmotného vesmíru jak ho známe dnes

S tímto vyvrženým jsoucnem vstoupily do předhmotné temnoty  také vyšší částice . Obsahovaly určitá kvanta životodárných záření, pocházejícího z prazdrojů Prasvětla jako první Příčiny života.  Toto záření nabíjelo  energie temného předhmotného prostoru prvními kódy zákonitostí, schopných dát vznik tvaru a jednoduché formě života.

Touto přijatou a postupně aplikovanou zákonitostí staly se dříve chaotické energie hmotou, jak je známa dnes. Fyzikální pochody a tvary jimi tvořené jsou vesmírem hvězd a k nim se družících útvarů.

Hmotný vesmír je bez duchovního Světla, a proto nazván vesmírem temna. Proto i jeho existence je dočasná a proměnlivého obrazu. Není napájen z Prasvětla, v němž je absolutní kód nesmrtelnosti a stability jsoucnosti i věčna. Procesy, jimiž nabývá umělého světla z nitra hvězd, jsou však nesmírným zatížením, doslova břemenem duchovním sférám, od nichž je odtržen. On je nezachycuje, neregistruje, ony však jeho od nich tak odlišnou existenci nejen vnímají, ale jsou od ní tísněny a napadány jako člověk nepřítelem.

Vesmír se stal se životním  prostorem, v němž se odehrávají „trestné procesy i výchova bytostí nedokonalých i velmi negativních.“  Odešly do něho žít ti, kteří se spoutali  zákonem příčiny a následku jednání. Mezi jejich novým domovem a  prostorem „nebeských  síní a rajských zahrad“ bylo vytvořeno  „ochranné duchovní pásmo“, které jemné duchovní říše chrání před negativními myšlenkovými i emočními  proudy  padlých bytostí. Toto ochranné duchovní  pásmo je mezi prostorem duchovního a hmotného vesmíru „po čas, kdy hmotný vesmír, jeho bytosti a všechno jeho tvorstvo vyrovnávají  svůj úpadek, očišťují se z každé poskvrny úsilím vlastním, a posléze milostí přímo vlitou v jejich duši . . .

Po dlouhém věku tak přísné odlišnosti a izolace porušených bytostí od říší Božích, přichází z jejich nedostupnosti nejvyšší Syn Boha, Tvůrce dobra a Pán vesmírný, aby svou autoritou a láskou zasáhl do tíživých situací a dal jim jiné obrazy. Přichází do vesmíru s úžasnou novou koncepcí, jíž bude uveden do souladu všech svých projevených věcí a zapojen do jednotného univerzálního systému, který dosud byl výsadou vyšších duchovních rovin.

(Den vesmírný 8)

Sedm hlavních existenčních úrovní – říší Galaxie

 

První říše

je sídlo Božího krásna a dobra neporušeného a věčného, v němž je projevený Duch Boží, nejvyšší Syn.

 

Druhá říše

je říše ráje, kde sídlí duchové lásky a božského vědění, míru a blahého ticha.

 

Třetí říše

je říše nebeská, domov a stálá vlast i pole činnosti vyšších andělů.

 

Čtvrtá říše

je říše duchovní, působiště duchovních učitelů, proroků a náboženských vůdců.

 

Pátá říše

je rozsáhlá říše podnebeská, v níž je mnoho sfér a mezisfér, které činně promítají, projevují a pasivně zrcadlí myšlenkovou činnost lidstva a jemu nejbližších pomocných bytostí z řad osobních strážců a vůdců na osudových cestách.

 

Šestá říše

je oblast tzv. zásvětí, která má svou originalitu: řadu zvláštních oddělení, odpovídajících různým stupňům duševního vývinu a duchovní zralosti bytostí - něco z vyšších i nižších až nejnižších sfér, jakýsi souhrn všeho, co je v bytostném jsoucnu lidském i andělském jako dobré i zlé (padlí andělé).

 

Sedmá říše

jsou sídla padlých andělů, rozložená Galaxií důmyslně a strategicky až k říším podnebes, o které velmi usilují.

 

Prvé tři říše

jsou nedostupné bytostem porušeným byť i malou úchylkou od Božích řádů dobra a harmonické vyrovnanosti já.

 

Čtvrtá a pátá říše

mají částečné propojení a za určitých předpokladů i jistou míru spolupráce při formování bytostných vztahů trestních (nucených) i obětních (dobrovolných a ku pomoci).

 

Do čtvrté

vstupují i bytosti lidské, prošlé zásvětními očistcovými procesy, nebo i přímo po odchodu z hmotného pozemského světa, ale vždy jen ty s možností duchovního vývoje a postupu výše, když jejich stav tomu odpovídá.

 

Pátá říše

je sférou přípravnou, z níž se rozbíhají cesty bytostí do různých stran složitého dění, a to pro výchovu, poznání a zkušenosti, a také k prožívání následků nedokonalosti i viny v reinkarnačních cyklech.

 

Šestá sféra

je světem navazujícím na pozemský život, s ním dost úzce spjatým, neboť je jeho rozšířením a pokračováním, avšak v jiném řádu věcí a v odlišné silové struktuře, takže je nepostižitelný vnějšímu pohledu lidí. Má větší spojení s planetárními světy a celým slunečním okruhem než je tomu na Zemi, protože jsou prostorově zahrnuty do sídla lidstva a život na nich je plnou skutečností.

 

Sedmá říše

má neurčité hranice. Obklopuje Galaxii téměř ze všech stran, přetíná mezihvězdný prostor a rozprostírá se až do dalších galaxií.

Mimo svá sídla po obvodu Galaxie má svá střediska i přímo v ní.

Jsou řízena a naplněna duchy velké porušenosti, s nimiž jsou spojeny všechny hříšné, zlu propadlé lidské bytosti. Přes ně tito duchové ovládají všechna místa, kde zlí lidé žijí a jsou v činnosti.

 

Všechny životní říše vázané na Galaxii mají svůj samostatný správní řád, navzájem zcela odlišné i částečně shodné systémy činnosti programové koncepce.

Tato věky tvárněná a prověřovaná řádovost a činnost, rozdílné i přímo protikladné způsoby a projevy života, myšlenková volnost, samostatnost a svoboda volby v množství alternativ, ideologie tvořivá, kladná i negativní až ničivá, je vesmírným životním originálem. Je specifikem velkého bytostného střediska, jímž Galaxie je.

 

Čím je Země pro Galaxii, tím je ona pro vesmír: Těžištěm zápasů o život, o jeho programy, dokonalý řád, o lásku a její ideologie, o vývoj věcí a jejich tvar a poslání. Co v ní je prozkoušeno a poznáno jako dobré a moudré, účelné a krásné, stává se vesmírným modelem, který je postupně přenášen do oblastí dalších k aplikaci a realizaci třeba v pozměněných podmínkách.

 

Vesmír za hranicemi Mléčné dráhy

 je téměř zcela životním prostorem experimentálním. Životní formy jsou v něm již buď vyhasínající, protože vzaté z programu jako neosvědčené, nevyhovující smělé Boží tvůrčí koncepci, jež staví věci do nejpřísnějších kritérií, i od nejmenších částic žádá životní službu absolutní a nezaměnitelnou; nebo jsou to formy prazákladní, ještě nestvrzené jako vhodné pro další existenci a vývoje, neproniknuté duchovými principy, které teprve určí účel, poslání a možné aplikace.

Bytostný život, který má svou určitou modelovou formu na Zemi, v lidstvu a jím, ve vesmíru není.

Jeho přenesení a aplikace na vesmír v jeho široké, do nekonečna směřující silové hranici, je plánován a již i programován do věků dalších, do vývojů budoucích, nedohledných v čase počítaném a odhadovaném.

(Tajemství Galaxie, Den vesmírný 5, 1977)

 

 

Tajemství Galaxie ke stažení zde

 

 

              Stránky tohoto webu budou průběžně doplňovány a aktualizovány.

 

 

© Ludmila Kozáčková, 2010-2017

Autor obrázku Mléčná dráha v grafice Amezdas: Frida Hansen, veřejná doména