Oblévání Země andělským jasem

Nebeské řečiště otevřelo stavidla své skvělosti a krásy, prameny své síly.

Proudy zářícího jasu rozlévají se a zaplavují sféry, domovy a domy všech bytostí.

Skvoucí krása vycházející z Boží lásky uložené v Duši Krista a v andělských srdcích, klade se do prostoru, do šíře a dáli - od nebes až k Zemi, věnčí její obzory, krášlí její cesty; ozařuje lidské hlavy, ruce u práce a nohy, které chodí za službami.

Všech říší života dotýkají se paprsky rozlitého jasu, aby ozlatily, postříbřily věci velké i ty nejmenší, cesty všech duchů vesmírných i pozemských i maličkých tvorů, jimiž jsou naplněny hmotné planety, vodstvo i hlína Země, hory a lesy, oheň a větry, aby všude se zrcadlilo krásno, které z Boha vychází a plyne do života od věčnosti do věčnosti, jako nikdy nezasychající prameny a všechno stvoření bylo jimi oblito a vydalo svědectví, že život v Bohu je obdivuhodný zázrak tvůrčí, plný tajuplností a nekonečných proměn do nových skvělostí a úchvatných scenérií.

Andělé, šťastni vykonaným dílem v jejich velké nebeské vlasti i na Zemi a v místech, kde duchovní pracovníci lidští nabídli se Kristu jako půda rozsévači a ženci pro úrody dobré a přebohaté klasy -

Andělé, vděčni za každý krok, kterým je v duchu doprovázejí účastné lidské myšlenky, které ví o službě andělů a jejich velké práci pro lidstvo a Zemi -

Andělé, jak velké bílé holubice rozletěné do prostoru, kde sídlí lidé trpící, bloudící a v dobru slabí, jak rostliny v nízkých údolích, kam slunce nechodí -

Andělé v radosti vydávají síly ze své síly a teplo ohňů své lásky, vydávají harmonická souznění svých srdcí v soucítění s lidem Země a jejími tvory, nesou do pozemského prostoru všeztišující van útěchy Boží, která ztišuje, hojí, léčí rozdrásanost lidských duší, vydaných na pospas bolesti i okamžikům tělesné smrti.

Andělé rozkládají svá křídla nad Zemí jako ochranný mateřský plášť, do něhož se zahalí a přečká všechny své těžké a temné hodiny každý, kdo má alespoň jiskru dobra živou v duši.

Andělé posílají duhu míru nad celé lidské území, klenou ji vysoko a do vesmírné šíře a vkládají v ni jasné barvy nadějí a jistoty, že život se již silným obratem věcí navrací do lásky.

Andělé zůstávají jako stále bdící stráž nad každým krokem dětským i lidskými myšlenkami, nad cestami tvorstva i nad hladinami moří.

Andělé oblévají jasem i temné stíny podsvětí, aby se otevřely a již se nezavřely před Spasitelem, který i k nim přichází.

Andělé vyslovují své tiché i silné modlitby za všechny porušené bytosti.

Andělé vydávají touhu po sbratření andělů a lidí, po jednotě, v níž Bůh sídlí.

Nechť se uskuteční člověkem, v němž Kristus žije, pracuje a slouží.

Nechť jas andělský již ze Země neodplyne a neztratí se v hlubině temnoty, ale zůstane v ní zářit až do poslední hodiny trvání její hmoty.

Nechť se v něm rozpouští zlo Země a nezanechá nikde po sobě památky.

Božena Cibulková, Den andělů 5, 1977

© Božena Cibulková