
Člověče,
obklopený Božími jmény, jako člověk aureolou, vzácný host darovanými
květinami - jsi postaven v Zemi v jedinosti svého jména i v mohutnosti
člověčenství v tajemství jednoty.

Člověče,
máš svaté a tím nedotknutelné jméno boží syn. Máš duchovní jméno duch vyšlý
od Boha. Máš bytostné jméno bytost boholidská. V těchto jménech jsi zapsán
do věčné knihy života. Otvírám ji v jejím duchovním i Božím rozměru a
pravím:

Člověče,
ruším hranici mezi tebou, životem sníženým pro tvé pobloudění, omyl i
hřích, až k prahům temnoty, a mým královstvím lásky. Odešel jsi z něj v ten
tragický čas, kdy se tvořil hmotný vesmír jako dočasné sídlo a náhradní
domov všech porušených. Ještě mi nelze uzavřít tuto neblahou minulost
jednou provždy, svinout vesmír do základní kódové praspirály, z níž byl
vysunut do obří rozměrnosti. Dění spásy je však tak dnes rozvinuté a
přenesené přes hlavní nebezpečné úskalí, že mohu promluvit - jak k
tobě mluvím:

Člověče,
pro tebe a tobě otvírám všechny přístupy ke mně; nejen ty, které znají
andělé ke mně vcházející, ale i ty hluboce utajené, zahalené zlatými
oponami, skrývajícími tajemství bohogenezí. Dnes ještě nevstoupíš do jejich
posvátností. To však, že o nich víš a jsi k nim volán, je nesmírně velká
událost pro nebe i vesmír - neboť věz:

Návrat
člověka do bohočlověčenství v jeho mysteriích i v tvůrčí vnější činnosti,
je počátkem obnovy praráje, kdy život byl jen Božský . . .
(v
roce 1992 přijala Božena Cibulková)
© Božena Cibulková
|