Člověče, obklopený Božími jmény, jako člověk aureolou, vzácný host darovanými květinami - jsi postaven v Zemi v jedinosti svého jména i v mohutnosti člověčenství v tajemství jednoty.

Člověče, máš svaté a tím nedotknutelné jméno boží syn. Máš duchovní jméno duch vyšlý od Boha. Máš bytostné jméno bytost boholidská. V těchto jménech jsi zapsán do věčné knihy života. Otvírám ji v jejím duchovním i Božím rozměru a pravím:

Člověče, ruším hranici mezi tebou, životem sníženým pro tvé pobloudění, omyl i hřích, až k prahům temnoty, a mým královstvím lásky. Odešel jsi z něj v ten tragický čas, kdy se tvořil hmotný vesmír jako dočasné sídlo a náhradní domov všech porušených. Ještě mi nelze uzavřít tuto neblahou minulost jednou provždy, svinout vesmír do základní kódové praspirály, z níž byl vysunut do obří rozměrnosti. Dění spásy je však tak dnes rozvinuté a přenesené přes hlavní nebezpečné úskalí, že mohu promluvit - jak k tobě mluvím:

Člověče, pro tebe a tobě otvírám všechny přístupy ke mně; nejen ty, které znají andělé ke mně vcházející, ale i ty hluboce utajené, zahalené zlatými oponami, skrývajícími tajemství bohogenezí. Dnes ještě nevstoupíš do jejich posvátností. To však, že o nich víš a jsi k nim volán, je nesmírně velká událost pro nebe i vesmír - neboť věz:

Návrat člověka do bohočlověčenství v jeho mysteriích i v tvůrčí vnější činnosti, je počátkem obnovy praráje, kdy život byl jen Božský . . .

(v roce 1992 přijala Božena Cibulková)

© Božena Cibulková