Image

 

 

 

Láska Kristova

Je úchvatný plamen

do modra zbarvený

A celý svět i nebe i vesmír

V něm hoří – hoří – hoří

 

Božena Cibulková: Chvalozpěv lásky

 

Image

 

 

 

 

 

 

 

                             Den milosti Boží

 

                                      v posledních kosmických okamžicích „staré“ Země

                                                        Transformace Země a těla

 

 

Myšlenky člověka i jeho pocity hýbou celým vesmírným jsoucnem.  Duchovní člověk se více a více probouzí do stavu, kdy si tuto skutečnost uvědomuje. Uvědomuje si sílu svojí energie, která ničí, spojí-li se se zlem a která tvoří, chrání a uzdravuje, je-li spojena s dobrem a láskou. My tuto sílu nevidíme, protože jsme stále v prostoru dimenze, která byla vytvořena zhmotnělými výrony zlého myšlení. Na tento prostor jsme stále ještě připoutáni svými těly; nevidíme vichr, který uvolňujeme do jsoucna svým negativním myšlením a nevidíme nádherná spektra svého láskyplného myšlení zejména, když je absolutně znásobíme myšlenkou lásky na Krista -  na Lásku absolutní.

 

Protože o těchto skutečnostech nevíme, nevíme stále, kdo jsme:

Díváme se směrem k tajemné noční obloze a čekáme na paprsky či energie z kosmu – z hvězd, které nás uzdraví, zachrání či transformují.

Nevíme, že jsme jako kategorie člověk byli stvořeni jako koruna všeho stvoření a že na náš vzestup z pádu čekají zástupy bytostí, hvězdy i planety.

 

Nevíme, že transformace našeho těla i Země začíná našim duchem a duší; že ony nejdříve musí dosáhnout spojení s mateřskou a otcovskou náručí Boha, protože jenom v tomto spojení se mohou vrátit do vyššího stavu vědomí, a tudíž do vyšší dimenze a potom plnit své poslání pro veškeré tvorstvo vesmíru.

 

Jsme člověk jako jedno individuální já a zároveň také člověk - lidstvo v dvojprincipu  Adam a Eva. Bůh s námi jedná s každým individuálně ale také jako s celým množstvím -  lidstvem. Jsme svojí reinkarnační poutí, ale i celým svým původem Božího dítěte spojeni a propojeni, takže pokud někdo zaostává, stejně se ti, kteří milují, chtějí pro něho vrátit nebo kvůli němu se chtějí na svojí cestě zdržet.

 

Abychom mohli jako lidstvo vystoupit z pádu, museli jsme procházet evolučním vývojem, který je rychlý jenom tam, kde jsou vyhraněné protiklady dobra a zla.

Proto někdo, protože Bůh s námi jedná také jako s množstvím, musel na sebe vzít kdysi dávno negativní roli, aby nám svým stavem a jednáním vyvolával utrpení a bolest, nutil k probuzení pod tvrdým nánosem hmoty; k probuzení a posléze k produchovňování hmoty tím, že jsme hledali pro pomoc spojení s Bohem – Absolutní Láskou, Mocí, Silou, Pravdou a Světlem. Je důležité, kam se dostane duchovní špička lidstva.

Podle ní Bůh soudí celé lidstvo.

 

Čím je člověk k Bohu blíže, tím více si uvědomuje, že se nemůže radovat z toho, že si obléká krásný nebeský šat, jestliže ví, že jeho lidský bratr a sestra - bližní zde na Zemi - si  takový šat nemůže obléknout.

Vždyť do Země se rodili a stále ještě rodí obětní duchové, kteří se z tohoto důvodu vzdávají krásného těla a zjevu a pobytu v nádherných duchovních oblastech, aby těm, kteří mají ošklivý a deformovaný zjev, pomohli.

Tento ošklivý deformovaný zjev nám, žijícím v tvrdé hmotě, není viditelný.

Zde na Zemi většina lidí vidí pouze vnější, rozkladu podléhající tělo.

Je to tělo, které na sebe bereme v lůně pozemské matky a které je z určitého hlediska pouze „pouzdro“, které nás na jedné straně chrání, ale také způsobuje bolest, jestliže má kódy nemoci, nebo nám umožňuje slávu a bohatství či úspěch, jestliže si na sebe vezmeme tělo krásné či disponované k talentu nebo dovednosti.

Toto pozemské tělo však bylo naprogramováno pouze pro dobu od početí pozemského hmotného těla do jeho smrti neboli zániku.

Jeho krásu a schopnosti, pokud jimi tělo disponuje, si člověk nebere sebou do jiné dimenze, stejně jako si sebou člověk neodnáší majetek či peníze.

Lidé žijící v nadměrném bohatství, přesto, že kolem sebe vidí bídu, jsou často bytosti na nižším vývojovém stupni, které před zrozením do Země žijí v deformovaných tělech a v šerých zásvětních oblastech. Nemají sílu nastoupit vnitřní cestu, která by jim tuto neútěšnou situaci po odchodu ze Země řešila.

Možnost být alespoň „chvíli“ krásný nebo bohatý přehluší dobrý úmysl, se kterým se někteří již zrodili do Země.

 

Avšak po odložení pozemského těla takzvanou smrtí, lidské bytosti odcházely a stále ještě odcházejí na místa svému zjevu a stavu odpovídajícímu.

Jejich zjev odpovídá jejich myšlení a jednání a také tomu, jaký stav k Bohu si vyvinuli.

Lidé, kteří mají vyvinut vztah k Bohu, nebo kteří mají dokonce krásný vztah k Bohu, zákonitě přecházejí do sfér či na místa, která jsou Bohu blíž, a tudíž krásnější. Je to zákon přirozené duchovní přitažlivosti.

Lidé tvrdého srdce - tvrdého myšlení nemohou jít do sfér ducha, které jsou jemné.

Vždyť pro své hrubé destruktivní myšlení byl člověk vyhnán z „Ráje“, aby svými hrubými vibracemi neničil tvary a struktury zformované z přejemných vibrací a siloproudů.

 

Transformace těla, která již probíhá, se tudíž nemusí týkat každého (Dvě budou spolu mlít obilí, jedna bude přijata a jedna zanechána, Ježíš, Evangelium podle Lukáše).

Navíc, i ti, kteří jsou do transformace, to je do vstupu do vyšší duchovní dimenze zahrnuti, budou rozděleni do duchovních úrovní - stupňů.

Již dnes je Země rozdělena celkem do devíti transformačních pásem.

Která matka však chce žít v krásné sféře, jestliže její dítě do ní nemůže?

Ale představme si, že její dítě s ní může odejít do krásné sféry, ale miluje někoho, kdo do ní nemůže. Odchází proto do nižší oblasti, aby pomáhalo a matka samozřejmě s ním. A tak se naše náruč rozpřahuje k pomoci více a více, až držíme v objetí celé lidstvo, nevynecháváme žádného, ani toho, kdo je nejvíce propadlý zlu a démonismu.

 

Kdysi jsme si „rozdělili role“. Bez „rozdělení rolí na dobré a zlé“ by se ani ti, kteří měli jít cestou dobra, nevyvinuli.

Ve svém vývoji k pochopení lásky a odpuštění a služby všem v životě, kde je příkrý protiklad dobra a zla, mají dosáhnout lásky objímající všechny a odpouštějící všem. Lidské bytosti, které na sebe vzaly roli jít cestou dobra a lásky a rozvinout je, toto objetí lásky, modlitbu a pomoc těm, které na sebe vzali negativní životní úlohu, slíbily.

A ty lidské bytosti, které na sebe vzaly negativní roli, těm, které přijaly cestu dobrem, uvěřily; uvěřily, že alespoň několik jedinců na Zemi se před kritickým okamžikem Země dostane na tak vysokou duchovní úroveň, že toto pochopí a pomůže jim; že se najde alespoň několik lidí, kteří na ně budou pamatovat a nenechají je v nízkosti bez pomoci.

 

Transformace těla i Země je nutná;  struktura zemské hmoty je již v rozkladu a zachování Země v jejím nynějším stavu pro pomalejší transformaci je možné jen díky výsostné a strašlivé oběti Krista a obětavé práci andělů a archandělů a také díky pomáhajícím vyšším vesmírným civilizacím. Nebeské éterické tělo je nutno vytvořit, ale nikoliv bez přímluv a proseb za ty, kteří se dnes jeví bez šance.

V podstatě je to tak, že na neláskyplného člověka nebeské éterické tělo stejně nemůže být aplikováno.

 

V poslední hodině trvání Země Bůh přihlédl k tomu, že církve nejsou schopny dát lidem pro tyto dny nezbytné duchovní poznání.  Lidé hledající a vnímající energie se proto neobracejí ke Kristu, protože obraz, který jim církve podávají, je neúplný a někdy také zkreslený. A Kristova energie, protože Kristus jde cestou lásky, je pozemskému člověku těžko postřehnutelná, neboť je tak nevýslovně jemná a něžná. K této situaci se přidala snaha duchů temna, kteří se hrozí transformace, protože pro ně znamená ztrátu energie a existenční síly - do dnešní chvíle totiž žijí s člověkem v určité symbióze, a proto hledali a stále hledají nejrafinovanější způsoby, jak člověka od cesty ke Kristu odvrátit, nebo ho na této cestě alespoň zastavit.

 

Vždyť spojení s Kristem v těchto dnech

znamená realizaci transformace.

 

 

 

Vzhledem k těmto skutečnostem Kristus dne 6. 7. 2010 vyhlásil

Den Milosti Boží,

v němž dává pro obyvatele Země a Zemi až do posledního okamžiku existence „staré Země“ mimořádnou milost těm,

za které budou vzneseny modlitby a těm, kteří zahájí pokání.

 

 

 

 

Bůh vyslyší modlitbu v poslední milostivé hodině trvání Země, bude-li tato modlitba neegoistická, tudíž ne pouze za sebe či za toho, koho miluji, nýbrž za všechny.

 

Modlitba je řeč srdce a duše se Stvořitelem a Spasitelem Kristem v jeho bytostném dvojprincipu, který v našem dosavadním lidském chápání známe jako mystérium Ježíše Krista a Panny Marie.

 

Láska je mocná -  je  klíčem ke ztracenému ráji.  Láska činí zázraky. Najdeme-li si cestu k Bohu a pochopíme, co udělat, aby naši modlitbu vyslyšel, vyslyší ji. Nemůžeme naléhat, aby uzdravil člověka v nemoci, jestliže ho tato nemoc probouzí k  duchovnímu životu, nebo je - li tato nemoc pokáním za něho či za jiné. Nemůžeme přikazovat Bohu, aby jednal dle našeho lidského rozumu. Budeme-li však prosit o lásku pro všechny, vyprosíme lidem a světu lék na všechny nemoci a katastrofy, neboť jejich příčinou je vychýlení se z cesty lásky. A těm, kteří se dnes jeví bez šance, nápravnou cestu zkrátíme nebo jim dokonce pomůžeme vykročit na vyšší cestu.

 

Prosme tedy Krista o dar lásky pro sebe i pro všechny ostatní. Jinak by se nám mohlo stát, že v jednu chvíli procitneme a poznáme, že právě ten, koho jsme ze svojí péče vynechali, třeba proto, že si ho protivíme, je jeden z našich nejbližších.

Vždyť nevíme, kam až časově sahá existence člověka; její historie je dosud zahrnuta tajemstvím. Prosme také za Zemi, za všechny její ostatní obyvatele - duchy v neviditelnu a tvorstvo Země. Prosme za přírodu Země.

 

 

 

Budeme-li prosit Lásku o lásku,

vytvoříme nejmocnější nejzářivější a nejkrásnější světelnou mřížku na Zemi,

která se rozzáří v celém kosmu,

která bude ochranným štítem před zlem,

která se stane „duchovní tkání“ Země nové.

 

 

 

Ludmila Kozáčková

 

              Stránky tohoto webu budou průběžně doplňovány a aktualizovány.

 

 

©  Ludmila Kozáčková, 2010-2017

Autor obrázku Mléčná dráha v grafice Amezdas: Frida Hansen, veřejná doména